Po žluté z Dubí do Bohosudova

Česká republika

GPS souřadnice

50° 41' 11.76" N, 13° 47' 5.28" E
50° 42' 6.48" N, 13° 51' 55.8" E

Určeno pro

Pěší trasy

Další informace

Výchozím místem výletu je turistický rozcestník na konečné zastávce MHD v Dubí. Celou trasu až do cíle na náměstí v Krupce-Bohosudově nás bude provázet žlutá značka. Celý první úsek stoupající lesnatým masivem Krušných hor na vrchol Komáří vížky vede po zpevněné cestě společně s cyklotrasou č. 3087 nejdříve podél Nerudova potoka, aby asi po necelých 2 km odbočil vpravo k rozcestí Pod Židovským vrchem (2,5 km). Cesta postupně stoupá a klikatí se k dalším rozcestím Pod Sedmy štíty (4,5 km) a Pod Loupežníkem (5 km), kde se napojuje na Naučnou stezku Hornická. Nejdelší výstup dlouhý 4,5 km máme za sebou a teprve závěrečných 500 metrů k hotelu a horní stanici lanovky na Komáří vížce (8 km) se ještě trochu zadýcháme. Jsme v polovině výletu, kde si můžeme odpočinout a občerstvit se. Z vyhlídkové terasy se potěšíme nádherným výhledem na České středohoří a poté zamíříme dolů opět společně s Naučnou stezkou přes Horní Krupku (10,5 km) do cíle výletu na náměstí v Krupce-Bohosudově.
Výlet je dlouhý 16 km a vhodný pro méně zdatné turisty a rodiny se staršími dětmi.
Zajímavé cíle na trase:
Dubí – obec doložena r. 1576. Koncem 16. stol. zde stával mlýn na střelný prach a v okolí se těžilo stříbro, cín a wolfram. Od r. 1636 v majetku rodiny Clary-Aldringenů. V pol. 17. stol. tu byl postaven obilný sklad a papírna. R. 1872 byly zřízeny nervové lázně a Dubí prohlášeno lázeňským místem. V l. 1872 a 1876 se zde léčil Jan Neruda. Město Dubí vzniklo spojením několika obcí r. 1960, v r. 1966 získalo statut lázeňského města. Pozoruhodnou, u nás ojedinělou stavbou je kostel P. Marie z l. 1896-1906. Návrh architekta P. Gigaglia, profesora Akademie výtvarných umění v Benátkách, podle vzoru benátského kostela Santa Maria dell Orto. Zvonice u kostela stavěna podle vzoru benátských kampanil (zvonic). Nejvýznamnějším podnikem založeným v r. 1871 je Český porcelán, a. s., s výrobou porcelánu s cibulovým vzorem.
Komáří hůrka (vížka) – vrchol na hlavním hřebenu Krušných hor. Byly zde doly na cín, stopy po nich (odvaly, haldy) vedou z Horní Krupky až pod kapli sv. Wofganga. Před postavením horského hotelu stála na vrcholu dřevěná zvonička, pro niž ulil zvon r. 1554 Tomáš Jaroš v Brně. Zvoněním se dávalo znamení horníkům v dolech – začátek a konec šichty. Z vrcholu je rozhled na České středohoří, Krušné hory, Děčínský Sněžník, Lužické a Jizerské hory, za dobré viditelnosti i Krkonoše.
Lanová dráha na Komáří vížku – nejdelší sedačková lanovka bez mezistanice v České republice. Délka 2348 m s převýšením stanic 482 m, doba jízdy 15 minut. Lanovka byla dána do provozu v květnu r. 1952.
Kaple sv. Wolfganga – byla původně postavena již ve 14. století v gotickém slohu. Za třicetileté války, roku 1634 byla kaple srovnána se zemí a až v letech 1692-1700 se dočkala obnovy. Barokní kapli postavil zednický mistr H. G. Prűchel na popud tehdejšího pána Krupky Vojtěcha V. Šternberka. Kaple byla zasvěcena sv. Wolfgangovi, patronu horníků, který byl řezenským biskupem a kolem roku 967 se zasloužil o založení pražského biskupství. Mezi lidem se tradovalo, že sv. Wolfgang kdysi pobýval na Komáří vížce, a protože se mu okolí zalíbilo, požehnal místním borůvkám a ony pak rostly v nevídané velikosti. Proto se zde také pořádaly tradiční borůvkové poutě. Kaple stojí cca 280 m západně od vrcholu Komáří vížky, v nadmořské výšce cca 774 m.
Prohlídková štola "Starý Martin" – jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru. Otvírá severozápadní část žíly Lukáš, která v historických dobách náležela mezi nejdůležitější rudní žíly celého krupského revíru. Její směrná délka je kolem 2 km a jedná se tedy o nejdelší cínovou rudní žílu v České republice a střední Evropě. Dozvíte se zde o historii dobývání rud s prohlídkou důlní techniky, ve štole se nachází údajně zázračný „Pramen štěstí“.
Krupka – město vyrostlo na počátku 14. století na bohatých nalezištích cínovce. Do Krupky se od počátku důlní činnosti stěhovali ponejvíce horníci ze sousedních částí Německa. V Krupce je od r. 1992 městská památková zóna s mnoha cennými stavbami a sochami. Gotický kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 13. stol., u kostela socha sv. Jana Nepomuckého z doby kol. r. 1800, bývalý špitální kostel sv. Ducha připomínán r. 1454, renesanční hřbitovní kostel sv. Anny z r. 1516, barokní sousoší sv. Františka Xaverského z r. 1717. Muzeum s expozicí těžby a zpracování cínu, minerály a zkameněliny, houby, historie.
Hrad Krupka – byl založen na ochranu okolních cínových dolů na počátku 14. století. R. 1330 daroval král Jan Lucemburský Krupku svému dvořanovi Těmovi z Koldic (původem z Míšně). Za husitských válek stál Albrecht z Koldic na katolické straně, a proto byl hrad Krupka dobyt husity. Konec středověku však neznamenal zánik hradu, ba naopak: Těma V. z Koldic jej v letech 1471 – 1482 nechal obestavět mohutným pozdně gotickým opevněním. Vysoké náklady na přestavbu byly patrně důvodem, proč se Těma příliš zadlužil a nakonec byl nucen r. 1504 Krupku prodat Jindřichovi ze Šlejnic. Majitelé panství se pak střídali v rychlém sledu (Kolovratové, Valdštejnové, Joachim z Maltzanu, Lvové z Rožmitálu, Vartemberkové a Šternberkové). Střídající se majitelé o něj asi příliš nepečovali a Šternberkové jej po r. 1621 opustili docela. Jedinou památkou, kterou na hradě zanechali, je úřednický dům, postavený z materiálu z hradní zříceniny v letech 1695 – 1697. Hrad byl pak i nadále rozebírán na stavební materiál, což jeho zkázu nesmírně urychlilo. Opuštěný hrad znovu objevila doba romantismu 19. století, kdy byl celý prostor i s okolím upraven a zpřístupněn veřejnosti a z úředního domu zřízena restaurace. Místo využívali jako vycházkový a odpočinkový areál zejména návštěvníci teplických lázní, kteří také obdivovali růže v panské zahradě. Rostlo jich tam přes sto druhů a podle nich se začalo hradu říkat Růžový hrad (Rosenburg). V letech 1810 a 1813 navštívil hrad Krupku J. W. Goethe, což připomíná památník při válcové věži dolního hradu. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1999/2000, kterou zajišťovalo Město Krupka z prostředků česko-německého programu a bývalý úřední dům v současné době opět slouží k restauračním účelům.
Bohosudov – obec vznikla ze tří částí: Starého Dvoru, jezuitského kostela s klášterem a z části, zvané Mariaschain (Šejnov). Nejstarší část – Starý Dvůr, vznikla asi současně s Krupkou. Jezuitský kostel s klášterem byl postaven v místech, kde došlo k popravě zajatých křižáků po bitvě Na Běhání u Ústí nad Labem r. 1426. Obec Šejnov je poprvé zmiňována až v r. 1446 a vznikla u Krupských stodol. Bohosudov se stal městečkem r. 1898, dnes je součástí Krupky.